POJEDNÁNÍ O SVOBODĚ
Co je SVOBODA společnosti a hlavně JEDNOTLIVCE? A co je totalita? Jak mohu poznat co je SVOBODNÉ a co ne?
SVOBODA jednotlivce je důležitá pro rozvoj společnosti!
SVOBODA v podnikání je potřeba pro rozvoj ekonomiky!
Co znamená svoboda jednotlivce a na čem je postavená?
SVOBODA JEDNOTLIVCE znamená – svobodu slova, svobodu projevu, svobodu neomezeně nakládat se svým majetkem a to především finančním, svobodu pohybu, svobodu volby, svobodu shromažďovací, svobodu o nakládání se svým životem,
Zákony omezující svobodu slova, ať již pod pláštíkem jakkoli ušlechtilých záměrů jsou přímo hrobem pro DEMOKRACII a zdravý rozvoj společnosti.
Zásadní pro SVOBODA SLOVA, NÁZORU, VOLBY,
a je možnost zveřejnit svůj názor a dostat ho k lidem. V počátcích vzniku DEMOKRACIE, tedy v řeckých městských státech mohl každý hlásat na náměstí své názory. Pokud lidi zaujal tak mohl něco změnit, pokud ne tak ne. Lidé se rozhodli sami. Řecké městské státy ovšem nebyly žádné mnohamilionové aglomerace. Z dnešního pohledu šlo o malá města spíše s desítkami tisíc obyvatel než statisíci. Na velké náměstí se mohli vejít téměř všichni dospělí obyvatelé takového státu. Dnešními náměstími pro sdělování a výměnu názorů jsou obecně média. A do těch se zdaleka nedostane každý. Je to otázka peněz a případně přístupu vlastníků jednotlivých médií. To samo je velké omezení pro DEMOKRACII.
V DEMOKRACII není možné, aby redaktor, korektor, šéfredaktor, majitel(é) médií (televize, rozhlas, sociální sítě, internet či jakékoli jiné médium co je či v budoucnu vznikne) určovali a rozhodovali o tom, co kdo může říkat a co ne! A už vůbec nemohou zasahovat, či projevů významných osobností či státníků, ať s prezentovanými názory jakkoli nesouhlasí!
(pokud dojde k porušení zákona je to věcí soudu, aby o něm rozhodl, nikoli nějakého redaktora..)
Zákony omezující svobodu slova, ať již pod pláštíkem jakkoli ušlechtilých záměrů jsou přímo hrobem pro DEMOKRACII. Jestliže je někde schválen zákon typu – toto není možné publikovat bez souhlasu bezpečnostních složek (Pod pláštíkem ochrany občanů a demokracie!) pod hrozbou sankcí a vězení, tak to je už jasná totalita.
Jestliže je někde schválen zákon typu – občan nesmí vyjádřit takový a takový názor (Pod pláštíkem ochrany práv občanů) pod hrozbou sankcí a vězení, tak se občané takového státu usínající jeden den ve svobodné zemi probudí druhý den v totalitě aniž by si to vůbec uvědomili.
Rozbor proč:
Když budete chtít vést skutečnou diskusi ať již odbornou, s přáteli, partnery, politickou – téměř vždy se dostanete do názorového střetu. A pokud se pustíte do názorového střetu a řeknete nekompromisně svou pravdu či názor, je veliké šance, že se to někoho jiného dotknete. To že říkáte- vyjadřujete nepopulární, kontroverzní názor jdoucí třeba proti proudu otevíráte skutečnou diskusi na dané téma. (pokud všichni říkají či papouškují obecně přijatelná či „povolená! Dogmata se neúčastní diskuse a to většinou ze strachu něco říci. Pokud ve společnosti je strach říci nahlas svůj názor, tak již jde samozřejmě o totalitní systém – o tom snad nikdo nepochybuje)
Stejná základní práva pro všechny.
Nepleťte si právo a pravomoc
ZÁKLADNÍ PILÍŘE DEMOKRACIE
nedotknutelnost osobního vlastnictví
Nedotknutelnost OSOBNÍHO VLASTNICTVÍ
PENÍZE – jsou opravdu moje? A kdy?
No když byly doby, že existovalo bankovní tajemství banky si vážily svých klientů a na nic se neptaly, když neexistovalo omezení plateb v hotovosti, tak asi byly peníze opravdu vaše. Dnešní doba je však jiná.
Začněme příkladem: přepadnete banku vezmete si v ní peníze, které nejsou vaše – no přijede policie, začne to vyšetřovat, vás nejspíše chytí, ukradené peníze vám vezmou a vás zavřou. A řekněme tak to má být. Co když ale tuto situaci otočíme. Řeknete si jak? No prostě tak, že přijdete do banky, kde máte účet, máte na něm své poctivě vydělané a tvrdě zdaněné peníze. Chcete si je vybrat a úředník v bance vám řekne, že je vám nedá. Přijede polici, zatkne ho a vám dá vaše peníze? Ne! Řeknou vám policisté – no mi nevíme asi se obraťte na soud!
Banka či platební instituce (např. PAyPal) se vás ptají kde jste vzali vaše peníze, na co je použijete a pod? Jak je to možné. Vždyť banka je soukromá firma, sice musí splňovat určité speciální normy, ale pořád soukromý subjekt Může být moje, může být vaše a co je jí do toho kde jste vzali peníze či na co je používáte! Letecká společnost musí také splňovat speciální požadavky aby mohla provozovat svou činnost a také se vás neptá kde jste vzali na letenky. A co třeba pekárna také musí splňovat speciální hygienické normy. Tak to až přijdete do obchodu a řeknete chci 10 rohlíků, tak vám prodavačka řekne a kde jste na to vzaly, odkud jsou ty vaše peníze!
No řekneme si otevřeně v takovém systému už ty peníze Vaše vlastně tak ani Vaše nejsou. Nebo myslíte, že ano?
Přitom se omezí možnost objemu placení v hotovosti.
V normální zemi by se vás na to, kde jste vzali peníze, měl možnost zeptat jen finanční úřad či policie! Jinak už nežijete v DEMOKRACII!
Všechny zákony, které toto umožňují vzniklé pod pláštíkem boje proti praní špinavých peněz či terorizmu ve skutečnosti jen oklešťují vaši svobodu.
SVOBODA S PŘI NAKLÁDÁNÍ S VLASTNÍM FINANČNÍM MAJETKEM PATŘÍ K PILÍŘŮM SVOBODY A JAKÉKOLI JEJÍ OKLEŠTĚNÍ JE NAPROSTO NEPŘÍPUSTNÉ.
Dejme si příklady:
Děláme to proto, že bojujeme proti praní špinavých peněz: velké daňové úniky dělají velké firmy či lidé kteří obchodují nelegálně například drogové kartely. Kdo viděl seriál NARCOS tak se dozvěděl, že Crtel z Cali rozdával na počátku 90 let. 1 000 000 000 USD ročně na úplatcích. Také tam zaznělo, že vlastnil několik bank. Ti opravdu velcí mají svoje banky, politiky, policisty, daňové úředníky. Na ty se nikdo dle zákonů proti praní špinavých peněz nedostane. Pokud se nějaký úředník finanční správy vůbec o něco takového pokusí, tak dostane přes prsty a ostatní si již dají pozor. Pak si spousta úředníků začne vybíjet svou frustraci na středních a malých firmách a na běžných občanech. Běžný občan, který má velmi omezený přístup k právu ( viz odstavec PŘÍSTUP K PRÁVU PRO VŠECHNY), SE MÁ JEN VELMI MALOU ŠANCI BRÁNIT. A TAK SE NAKONEC ZÁKONY proti praní špinavých peněz obrátí proti těm, které měli chránit a slouží k další destrukci DEMOKRATICKÉHO zřízení.
Většina lidí je slušných, nelze říci všichni jsou lumpové a tak se k nim budeme chovat, než se prokáže opak.
Nelze tvořit zákony pod heslem – hlavně když chytíme toho jednoho lumpa (kterého nakonec většinou stejně nechytíme a když ano tok ho soud osvobodí) i když tím připravíme o práva o svobodu 1000 dalších lidí.
V DEMOKRACII TO MUSÍ BÝT TAK, ŽE VÁM NĚKDO PROKÁŽE, ŽE PENÍZE, KTERÉ MÁTE JSOU NELEGÁLNÍ A TEPRVE TEHDY JE MŮŽE ZADRŽET. POKUD JE TO JINAK ŽIJETE V TOTALITĚ, AŤ JIŽ SE NAZÝVÁ ČI TVÁŘÍ JAKKOLI!
Majetek – NEMOVITOST – Je opravdu můj? A kdy?
Vyděláváte peníze. Honíte se od rána do večera. Každou korunu, každý cent, který vyděláte, zdaníte! Jdete si koupit nemovitost – při převodu platíte daň z nabytí (?). Takže jste si koupili za své zdaněné peníze dům a chcete v něm bydlet. A myslíte si, že je váš. Ale je?
Máte dům a pozemek. Chcete postavit plot, něco ubourat či přistavět musíte se ptát úřadů, zda můžete. Vy z toho domu, který jste si koupily za své zdaněné peníze, a zaplatili daň z převodu a při stavbě domu zaplatili stavební firmy a dodavatelé z každé dodané věci daň z příjmu a DPH, musíte ještě každý rok zaplatit daň?! No pokud vám ji budu chtít, jako stát sebrat můžu ji zabavit, tak jak to udělali komunisté – znárodnit. Jenže to nevypadá dobře a je to NDEMOKRATICKÉ!. No, ale co když řeknu, že daň z nemovitosti je 5% z úředně stanoveného odhadu! A co když to bude 10%? Jak dlouho to vydržíte platit?
Ještě si myslíte, že je to opravdu vaše?
V jakém státě žijete?
A žijete v DEMOKRACII nebo kde?
Daňová politika – DAŇOVÁ SVOBODA
. Další pilíř DEMOKRACIE – Pokud budete žít v opravdové DEMOKRACII bude stanovena zákonem a hlavně ústavou maximální celková výše všech daní, které na vás může stát uvalit!
Musí být jasně dáno, kdo a jaké daně do jaké výše může nařídit, s tím že je sledována celková výše daní, které mohou být na občany a soukromý sektor uvaleny. Ve středověku to byl desátek. Dnes je to mnohem více. Je třeba najít číslo, ale rozhodně by nemělo být vyšší než 50%.
Další nešvar je placení daně z daně. ŽE JE TO NEMOŽNÉ. Podívejte se na pohonné hmoty. Je cena nafty či benzínu od dodavatele, pak spotřební daň k tomu si něco přidá jako svou marži vlastník čerpací stanice a z toho všeho platíte DPH. Tedy platíte DPH i z spotřební daně! To je naprosto nepřijatelné. Kdyby se takto choval soukromník tak ho novináři a politici rozcupují a nejspíše by skončil ve vězení.
ROVNOST PRÁVA – úřad – soudy – policie – finanční úřad – banka – občan
V DEMOKRATICKÉ zemi by měla platit rovnost právy a přístupu k němu. Na tom se asi shodnou všichni. Ale je to v současné době tak.
Podívejme se na různé varianty:
Úřad – občan
Občan něco poruší – úřad může občana okamžitě pokutovat, sankcionovat
Úřad něco poruší, nedodrží zákon a postih vůči němu natož vůči úředníkovi co se porušení dopustil prakticky neexistuje. Teoreticky se můžete obrátit na soud, ale:
Soudy trvají dlouho a stojí nemalé peníze, úředníkům to nevadí, protože oni to neplatí, za ně to platí úřad což je stát tedy i ten občan co si stěžuje!
Občan si musí platit vše sám!
A když jde k soudu, musí platit právníka advokáta a ještě zaplati 4% soudní poplatek z částky o kterou se soudí (to je naprosto nemravné a porušuje rovnost přístupu k právu zásadním způsobem). Občan který platí daně ze vše co jde, aby měl soudy policii a další služby od státu, proč má platit soudu, který už si zaplatil. Soudní poplatek je omezen max. výší v ČR je to tuším 2 000 000Kč. Takže pokud se soudí banky a velké firmy, těm je to jedno. Právníky stejně platí buď vlastní nebo paušálem a při miliardových příjmech je nějaké 2mil. už nerozhodí. Ale co občan kterého poškodila nemocnice, či úřad a který utrpěl jednáním takového úřadu škodu v 10 mil. Kč. Který nemá ani na ty právníky, kde má vzít statisíce, či milión nebo dva na soudní poplatek. Zdá se vám to jako rovný přístup k právu?
Rovný přístup k právu ať již z hlediska finančního, nebo výše a rychlosti postihu občana, úřadu či úředníka, který musí být pro všechny stejný, tedy jak pro občana tak pro stát či úředníka JE DALŠÍM PILÍŘEM DEMOKRACIE.
Právo shromažďovací:
Dle tohoto práva je nutné dané shromáždění ohlásit.
Ale co když si nějaký úředník myslí, že ohlášení k jeho úřadu je vlastně povolení které on uděluje, Co když se shromáždění řádně ohlášené rozhodne policie rozpustit. Nebo když policie brání lidem ke vstupu na místo shromáždění. Policie jednoznačně pak poruší jedno ze základních pravidel demokracie a ztrácí tak okamžitě statut veřejného činitele. Policie, která má chránit demokratická pravidla a zákon, placená z daní lidí kteří se chtějí setkat-shromáždit, postupuje proti nim na základě rozkazu či přání někoho! No to jistě už demokracie není.
Pokud by se něco takového přeci jen stalo v demokratickém státě, ostatní složky policejní a soudní-justiční by proti velitelům takového zákroku tvrdě zasáhly a strůjci takového zásahu by byli postaveni před soud. Pokud se tak nestane a ostatní složky policie a justice drží „basu“ s útvarem který takto nedemokraticky zasáhl, pak jde již jednoznačně o nedemokratický stát s totalitními prvky.
Každý bezúhonný dospělý občan má právo se bránit a vlastnit zbraň
Každý člověk má právo se bránit proti útoku na sebe, svou rodinu, své přítele. Zákony nesmí nadržovat útočníkovi. Pokud je na vás v míru veden útok, je třeba , aby zákonodárci brali v potaz ohromnou převahu na straně útočníka danou již momentem překvapení! I trénovaný člověk má velký problém se takovému útoku ubránit. Pro slušného netrénovaného člověka je to opravdu velmi těžké. Musí se rozhodnout ve zlomku vteřiny! Pokud je jeho mysl zatížene tím , že bude následně tahán po soudech a tam v klidu soudní místnosti bude někdo hodiny rozebíret situaci na kterou měl napedený vteřinu či dvě, tak jsou šance napadeného prkticky mizivé. Z toho musí vyplinout jasné pravidlo: Jakákoli obrana je přiměřená! Útočník musí nést odpovědnost za všechny následky, které svým útokem způsobí!
Dnes se hodně bojuje proti možnosti držet legálně zbraň. Politici se schovávají za spoustu důvodů proč držení zbraní omezit. Ve skutečnosti je ovšem kriminalita provedená s legálně drženými zbraněmi minimální a blíží se statisticky nule. Domnívám se, že snaha některých o odzbrojení občanů je vedena strachem z vlastních lidí – odzbrojeným lidem se mnohem snáze vládne a odebírají jejich práva než těm ozbrojeným.
Co znamená svoboda v podnikání a na čem je postavená?
SVOBODA V PODNIKÁNÍ znamená –
Minimu byrokratických omezení.
Důvěra v lidi a důvěra v podnikatele.
Místo útoků finančních úřadů, pracovních úřadů a policie na podnikatele je potřeba podpora ze strany úřadů a státu. To že se všude najde „nějakej lump“, tedy i mezi podnikateli je jasné. Ale to neznamená, že jspu takoví všichni. Právě naopak většina podnikatelů jsou slušní lidé! Nelze aby pod rouškou svatého práva se na podnikatele vrhaly všechny státní složky podněcované slepou závistí, médii a politiky s cílem je „dostat“! Ano politiky, kteří s oblibou na podnikatele svalují své chyby, lumpárny a „kiksi“! Pokud někdo závidí, tak nechť jde podnikat sám! A může si zkusit jaké to je. Krach či bankrot je normální součást podnikání. To že na začátku zkrachovali a to i několikrát, se stalo mnohým známým miliardářům dneška i minulosti. Platí pravidlo, že z 5 začínajících firem 4 zkrachují. Kdo investuje do byznysu, musí počítat ne jen s výdělkem, ale i s prodělkem.
Zákony upravující podnikání musí bít jasné, jednoznačné a stručné. Ten kdo chce postihnout zákonem všechny situace je blázen!
Chceme-li slušné podnikatele, slušné politiky musíme začít s výchovou v rodině, škole i společnosti. Podnikatelská obec, stejně jako ta politická je jen obrazem společnosti jako celku.
